Informace o nás

Milujeme psi!!

Když jsem se poznala s mým manželem,tak jsem měla boxerku Birrču,měla už psí pubertu za sebou,byla to Dáma v letech. Kolem devátého roku nám onemocněla a její poslední rok byl pro ni velmi těžký a pro nás ještě navíc moc smutný. Když odešla, rozhodli jsme se doma,že si dalšího pejska nepořídíme. Birrča vyplnila naše srdíčka tak úplně,že se jsme mysleli,že to tak má být. Jenže!! Nedlouho to trvalo a už se nám stýskalo.Ale nikdo z rodiny,krom dětí samozřejmě,to nikomu nesvěřil. A pak jednou sedím u internetu a prohlížím si nějaký psí web a listuji si v info o  plemeni tosa inu ( pc máme v ložnici a manžel zrovna spal),mám totiž ráda velká plemena psů. Najednou se tak muž překulil v posteli,zvedl hlavu,koukl na obrazovku pc a povídá v polospánku:" Miláčku ty si prohlížíš pejsky na netu?" A já na to:"jo koukám tady na tosy." Manžel, protože se v psích plemenech ještě moc nevyznal,mi vyprávěl, že kolegyně z bývalé práce má nádherného psa s pruhem srsti na zádech,co mu roste opačným směrem a že se mu moc líbil.Na to mi muž povídá:"a to je ten pes,co se mi tak líbí?" (zrovna fotka nějaké tosy vypadala dost podobně jako rr,teda v manželových očích) Odpovídám:"ne,ne tenhle má asi 65 kilo."To muž ale asi neslyšel,protože řekl větu,která vlastně všechno nastartovala:"Tak toho mi k padesátinám kup."

Doslova jsem běžela za dcerou a říkám jí co z táty (v polospánku) vypadlo za větu a začaly jsme " my dvě" shánět nějakou fenečku RR,aby byl k té Padesátce pořádnej dáreček. A sehnaly jsme.